Z okna kavárny

Stmívá se.

Je zataženo.

Kapky deště bubnují do země.

Je to jako odraz v zrcadle.

Splývá mi to.

Je to venku?

Je to vevnitř?

Je to od každého kousek.

Je to nic a zároveň všechno.

Jako bych se na všechno dívala svrchu.

A přece cítím, že jsem stále ve svém těle.

Všechno je tak vzdálené.

A přitom je to všechno "já".

Je to můj vnitřní odraz.

Je tam venku.

Všude ten hluk.

To štěbetání.

A zároveň neskutečné ticho.

To ticho.

Nikol Bogdanová