Máma je jediný člověk, který tě miluje jenom kvůli tomu, že jsi
Ať už máš vztah se svou mámou jakýkoli, ať chceš nebo ne, ať jste v kontaktu nebo ne, ať ji miluješ nebo nenávidíš, tak to je a stále bude tvým nejsilnějším poutem. Na tomto světě jsi díky ní. To ona tě počala. Ona ti dala život. Nebýt jí, nejsi tady. Ale ty tady jsi jenom díky ní, skrze ni. Skrze její tělo, které tě devět měsíců nosilo, dávalo ti všechno ze sebe, všechno jenom pro tebe, často na úkor sebe sama. Devět měsíců jste byly jedno tělo, jedna duše. Propojeni na té nejvyšší možné úrovni. Ať už se mezi vámi stalo v průběhu života cokoli, tak v den tvého narození, když tě poprvé uviděla, poprvé tě slyšela křičet a držela tě v náruči, to byl ten magický moment, tehdy se to stalo. Okamžik, kdy matka pocítí naprosté propojení se svým dítětem. Prožitek té obrovské, nekonečné, bezpodmínečné lásky, která ji přímo tryská ze srdce směrem k tobě. Kdyby to šlo, dýchala by za tebe. Kdyby bylo potřeba, zemřela by pro tebe. A toto pouto nejde jen tak zpřetrhat. To je fakt, který nelze popřít. Bez hodnocení její osobní životní cesty s tebou. Nezávisle na tom, jak se k tobě potom chovala, co říkala, jak to dávala, nebo nedávala najevo. Za tím vším jsou schované jen její vlastní strachy, obavy, úzkost, její vlastní ublížení, nejistoty, nevědomost, nebo neznalost jiné lepší cesty.
"Přirozeným stavem mateřství je obětavost. Když se stanete matkou, přestáváte být středem svého vesmíru. Tuto roli přenecháváte svým dětem."
Jessica Lange
Každá máma dělá naprosto vše, co je v jejích silách a jak nejlépe to dokáže. To, na jaké úrovni to dokáže, se odráží jen zkušenosti z jejího vlastního dětství a vztah s jejími rodiči. Nemáme právo soudit ani hodnotit nakolik toho pro nás udělala málo nebo dost. Dokud neprožijeme její život od samotného narození po současnost, neprojdeme si jejími šťastnými chvílemi, i těmi těžkými a smutnými, nejsme schopni NIKDY naplno pochopit, co se v něm dělo. Můžeme se o to alespoň pokusit. Vrátím se zpět k tomu, že každá máma dělá vše nejlépe, jak v danou chvíli dokáže. To je holý fakt, ale nezapomínej, že je pořád jen člověk. Prožívá vedle tvé výchovy i svůj osobní život, který jde mimo tebe, který s tebou nesouvisí. Potácí se ve chvílích vlastního neštěstí, pocitů nespokojenosti, úzkosti, často neví, co dělat, nebo jak se zachovat správně. Někdy je toho na ni prostě už moc a zažívá pocity selhání jako matka. Ale přes to všechno se snaží, aby tvůj život byl lepší, než byl ten její. Tohle většinou dítě nevidí. Vše vnímá z vlastního pohledu a vlastního prožitku.
Máš plné právo cítit rozhořčení, nespokojenost s její výchovou, vyčítat jí prožité zkušenosti, které bys nejradši nikdy neprožil/a. Máš plné právo se zlobit. Máš plné právo ji vinit za cokoli tě napadne. Máš plné právo cítit nepříjemné pocity. Ale uvědom si, že je to součástí tvojí cesty. Nezahořkni odsuzováním a posuzováním, přijmi je jako součástí tvé osobní pouti a přijmi moudrost, kterou ti tyhle zkušenosti nabízí. Nezůstávej v roli oběti, vezmi si zpět svou sílu a staň se tvůrcem svého vlastního života. Propusť bolesti, ublížení i vše, co jste si vytvořili skrze tvé vlastní nepochopení její snahy a způsobu výchovy. Neboj se toho. Neutíkej před tím. Ponoř se do úplné hloubky každé emoce. Nechej ji projít celým svým tělem. Nebojuj s ní. Neper se s ní. Jen s ní buď. Vše, co odmítáš. Vše, co nechceš ve svém životě. Vše, co schováváš před ostatními i sám/a před sebou. Vše, nad čím máváš rukou, protože to je už přece minulost. To vše se ozývá, křičí, ukazuje se, opakuje se, vstupuje ti neustále do života. "TADY JSEM!" "TAK UŽ SI MĚ VŠIMNI!" "Já neodejdu, dokud si to nevyřešíš!" "Přede mnou neutečeš!" Temnota, neboli všechny tvoje strachy, ublížení, bolesti, zklamání, zrady, nepochopené životní lekce, tvoje stinné stránky, prostě tvá vnitřní temnota. Tahle tvá temnota nezmizí, protože je tvou součástí, kterou ty nevidíš, nebo vidět nechceš. Dokud si ji nezačneš všímat, tak bude vystrkovat růžky a bude se ti projevovat ve vnějším světě. Budou se k tobě ostatní podle toho chovat, budou s tebou podle toho mluvit. Budeš potkávat přesně ty, kteří ti nejlíp zadrnkají na tvou citlivou strunku. Budeš zažívat zase a znovu nepříjemné situace. To je totiž způsob, jakým na sebe temnota upozorňuje. Čím víc ji popíráš, tím víc je přítomná. Tak se na ni konečně podívejte. Zaměř na ni svou plnou pozornost. Dej ji, co potřebuje - být viděna, být prožita, být pochopena, být přijata, být propuštěna. Buď s ní s láskou, ne s odmítáním. Tím může projít tělem skrze plný vědomý prožitek. Láska uvnitř tebe ji může přijetím prozářit a ona může opustit tvé podvědomí, tvé vědomí, tvé tělo, tvůj život. Zůstane ti jen zkušenost, která pozvedne tvé vědomí na vyšší úroveň bytí.
"Jste-li matkou, již nikdy nejste ve svých myšlenkách sama. Matka vždy musí myslet dvakrát - jednou za sebe a jednou za své dítě."
Sophia Loren
Když si dovolíš prožít a procítit všechny schované emoce, něco v tobě se uvolní a vytvoříš prostor, ve kterém dojde k pochopení a přijetí všeho mezi vámi. Odpuštění přijde úplně samovolně. Dokážeš odpustit jí i sobě. Bez nátlaku na sebe, bez odmítání, bez souboje. Posledním krokem k úplnému doléčení je příchod soucitu. Soucitu s její i s vlastní cestou, který zacelí vaše rány. Soucit ti otevře srdce, které jsi si tak dlouho chránil/a před ublížením, před bolestí, strachem z dalšího zklamání. Se zavřeným srdcem ti pořád bude v životě něco chybět. Bude ti chybět právě ta láska, kterou přes zavřené dveře k sobě nepustíš. Přes zavřené dveře nic nepřichází, nic skrze ně neproniká. Zůstává tam jen to, co sis tam sám/a uschoval/a a hluboko pohřbil/a.
Často sami prozřeme ve chvíli, kdy si sami prožijeme to samé. Kdy se samy staneme mámou (nebo tátou), a pak dokážeme vystoupit ze svého úhlu pohledu a podívat se na tu samou situaci z úhlu na druhé straně. A někdy ani tahle situace nestačí. Vyjdi tomu naproti. Protože si uvědom, že....
BEZ MÁMY NEBUDEŠ MÍT NIKDY PEVNÉ KOŘENY, PROTOŽE Z NÍ SI VZEŠEL/VZEŠLA. PROTO UZDRAV SVŮJ VZTAH S MÁMOU.
A to i kdyby jste se neměli už nikdy vidět, uvnitř sebe to musíš mít čisté.
S velkým "díky" své mámě
Nikol Meiwe Bogdanová
Terapeutka a učitelka
